Malý lovec
to bylo, a možná nebylo. Na světě byl chlapec. Jeho otec a matka zemřeli brzy. Měl tři mladší sestry a tři mladší bratry. On lovil, chytal ryby a tak živil sebe a své sourozence.
Jednoho krásného dne nastražil do rákosí léčku a sotva se schoval, poblíž se objevili tři vesele pískající bažanti. Chlapec už byl šťastný, když najednou zaslechl, jak někteří lidé jdou směrem k rákosí, a křičeli z plných plic.
Běžel přede mnou. Byli to dva mulláhové*.
– Vznešení mulláhové! – prosil chlapec. – Zastavte se a buďte chvíli zticha.
– Proč bychom tu měli stát a mlčet?? – zeptal se jeden z mulláhů.
– Nastražil jsem past, měli by do něj spadnout tři tlustí bažanti – vysvětlil chlapec. – Ale když křičíš, pak odeženeš mou kořist.
– Dohoda, ale domluvme se: dáš každému z nás bažanta, a budeme stát a mlčet – řekl druhý mullah.
– Ó vznešení mullové! – chlapec začal znovu prosit. – Mám doma tři hladové bratry a tři hladové sestry. Mám jim nakrmit jednoho bažanta??
– Nedáte nám bažanta, pak budeme křičet ještě hlasitěji než předtím – oznámili mulláhové a zamířili k rákosí.
– Ahoj, stop! – chlapec se vrhl za nimi. – Ať je to po tvém!
Mulláhové se uklidnili, a malý myslivec chytil tři bažanty. Dva z nich dal mulláhům, a jeden za sebou nechal.
Mullahové se zmocnili nečekané kořisti a vydali se na cestu. Chlapec to už nevydržel a křičel za nimi:
– A za tyhle bažanty nic nedostávám?!
Jeden z mulláhů se otočil a řekl:
– Pamatujte si slovo "mutanniet".
zeptal se chlapec:
– A co znamená vaše slovo „mutanniet“??
– Existuje mužské pohlaví, je ženský, a naše slovo znamená něco mezi tím.
Mulláhové se zasmáli a odešli. Chlapec šel také domů, hlava krutě, jak nakrmit tři bratry a tři sestry tímto jedním bažantem.
Uplynulo hodně času, a možná ne. Chlapec šel na ryby. Přehodil síť přes vody řeky a vytáhl zlatou rybku, extrémně krásný. Takovou rybu v životě neviděl jediný rybář. Poradili chlapci, aby ji odvedl ke králi.
Car si zlatou rybku prohlédl a dal za ni chlapci hrst zlatých mincí. Také mu řekl, aby si do paláce vždy přinesl hezká domácí zvířata, ptáci a ryby.
Sotva chlapec opustil carské komnaty, a tu stojí vezír před carem, žalostně naříkat:
– můj car! Pokud platíte zlatem za každou ulovenou rybu, vaše pokladna bude brzy prázdná.
– Je to těžké, tentokrát je to pryč – odpověděl car. – Příště už tak štědří nebudeme.
– Dané zlato by se také mělo získat zpět – poradil vezír.
– Není na carovi, aby to vzal, co už dal – auto na to. – Je to známka slabosti.
Vezír pak zvolal:
– Nech mě jednat, můj car! Vymyslím chytrý způsob, a zkontrolovat, aby neutrpěla tvá čest, a dostanete své zlato zpět.
– Ne, pokud můžete získat zlato bez použití síly, pak ho následuj – dovolil car.
– Zeptám se toho kluka, co je to za zlatou rybku – vezír prozradil jeho mazaný způsob. – Když říká, ten muž, Pak jsem on: "Potřebujeme rybí samičku". A jeśli on powie, že ryba je samice, pak odmítnu: "Potřebujeme rybího samce.". Vrať carovo zlato".
Car vezírovy moudrosti byl ohromen a poslal ho na cestu. Vezír chlapce dohonil a ptá se:
– Vaše ryba je samec nebo samice?
– Ona je "mutanniet" – odpověděl chlapec.
– Co znamená „mutanniet“.? – ptá se vezír velmi překvapeně.
– To znamená, že je jedna, a za druhé.
Vezír nevěděl, co na to říct, a chlapec vzal carovo zlato. Tak to slovo použil, kterou mu chamtiví mullové hodili jako výsměch.
* Mullah – muslimský duchovní.