Líný a Štěstí
to bylo, a možná nebylo. Před dávnou dobou, Kdysi dávno žil Len. Žádný jiný takový na světě neexistuje. Jednou se mu zdál sen, že jde, chodí po horách, a na jednom z nich ho čeká jeho vlastní Štěstí. Bez dlouhého přemýšlení, půjčil si od sousedů kobylu, seděl bez sedla a šel hledat Štěstí.
Už ušel dlouhou cestu, a možná ne, když mu cestu zatarasí lev:
– Ahoj, Muž, odkud přicházíš a kam jdeš?
– Hledám své Štěstí po celém světě – odpověděl Len.
– Strašně mě bolí hlava, nezastaví se ani na den. Zeptejte se svého Štěstí, co může vyléčit mou slabost – zeptal se lev.
– dobře, zeptám se – Leń slíbil a šel dál.
Dlouho bloudil, až došel do rozkvetlého sadu. Zahradníkem tam byl starý muž. Leo ho zdvořile pozdravil. Stařec odpověděl na jeho pozdrav a navrhl:
– Pokud si chcete odpočinout, Budu držet otěže tvého koně.
– Ne, dědeček – odpověděl Len. – Vydal jsem se hledat své Štěstí a velmi spěchám.
– Ach, pokud ano, mám na vás prosbu. Jak bych se nestaral o svůj sad, každý rok ovoce padá stále v poupatech. Kde je příčina, nemám ponětí. Tak se na to zeptej svého Štěstí.
– dobře, zeptám se – Leń slíbil a šel dál.
Přišel k řece. On kouká, a tady je ryba, vystrčí hlavu z vody.
– Muž, odkud jsi a kam jdeš? – ptá se.
– Šel jsem hledat Štěstí – odpověděl Len.
– Cítím velkou váhu v břiše, že nemůžu vstát.
být přítelem, učit se ze svého Štěstí, co je to za trápení a jak se ho mohu zbavit.
– dobře, zeptám se.
Rozloučil se s Leńem a šel dál. Přišel do velkého města. Vedla tam mladá dívka. Ale už několik let hubne, její tvář zežloutla. Nepomohly žádné léky ani moudrost mudrců. Obyvatelé této pevnosti každého cestovatele, kteří přišli z daleka, vedl k dívce s nadějí, co když ten cizinec zná zázračný lék na tuto podivnou nemoc. Jeno Leń překročil městské brány, zastaví ho a odvedou do paláce. Dívka pozdraví Lenii:
– Kudy vede vaše cesta?, sláva?
– Jdu si pro své štěstí.
– Udělej mi laskavost. Zeptejte se Štěstí, co je lékem na mé trápení.
Leń dojel na konec na malém kopci. „Předpokládejme, že je to stejné místo, kterou jsem viděl ve snu" – myslel. Přivázal koně, posadil se a čekal na Štěstí. A stojí před ním jako na zavolanou.
– dorazili jste? – ptá se.
– jak! – Len byl šťastný.
– pokud ano, vzít to na začátek, a pak dostanete zbytek pokladu.
A položí před sebe Štěstí malou truhlu. Líný hrudník přitáhl k sobě a promluvil:
– Ó, Moje štěstí! Na své cestě k tobě jsem potkal lva trpícího bolestí hlavy. Požádal o radu, jak se to dá vyléčit. A pak už cesta vedla přes sad, zeptal se zahradník, Proč ovocné pupeny odumírají?. Potkal jsem další rybu. Svírá a drtí váhu v jejím břiše a ona to chce vědět, jak se toho můžu zbavit. A je to velmi blízko města, vládne dívka se žlutou a vyhublou tváří. Žádný lékař ji nemůže vyléčit. Můžete jí pomoci?
Leniino štěstí poslouchalo a řeklo:
– Dívka se uzdraví, když se vdá. Břicho ryby je plné perel a korálů, prostě je odtamtud musíte dostat. Stromy v sadu neplodí, protože pod jejich kořeny je stříbro a zlato. A lev musí sežrat líného blázna – pak se uzdraví.
Štěstí to řeklo a odešlo. Lazy otevírá truhlu, se zlatem a stříbrem v něm, a královské oblečení. Krásně se oblékl, přivázal kufr k sedlu a vydal se na zpáteční cestu. Vstoupil do města, kde mladý vládce žil.
– Ptali jste se na příčinu mé nemoci?? – otočí se na Leni.
– jak! uzdravíš se, až se oženíš.
– Vezmi si mě jako odměnu za tvou pomoc. Dám vám vládu nad městem.
– Ne, Nemůžu – Lehněte si na to. – Jak je to s vaším městem?.
A šel dál. Potkal rybu.
– Řeklo ti to Štěstí, jak se mohu zbavit zátěže? -zeptala se.
– Jste naplněni perlami a korály. Někdo je z vás dostat musí.
– Tak slez z koně. Vezměte si toto bohatství, a přineseš mi úlevu.
– nemám čas. Ještě větší bohatství leží před námi.
A šel dál. Potkal zahradníka.
– zjistil jsi, proč v mém sadu není žádné ovoce? – ptá se stařec.
– jak! Pod kořeny stromů je zlato a stříbro. vykopat je, a zahrada ponese ovoce.
– jsem starý, Nemůžu. pomoz mi, a podělím se s vámi.
– Ne, ještě větší bohatství před námi. Nebudu malicherný.
Řekl to a odjel. Konečně přišel na toto místo, kde na něj čekal nemocný lev.
– zeptal jsi se, Muž, co je moje spása?
– zeptal jsem se. uzdravíš se, jakmile sníš líného blázna.
– Požádal tě o laskavost ještě někdo kromě mě??
– A ano. Nedaleko odtud jsem potkal zahradníka. V jeho sadu, pod kořeny stromů je zlato a stříbro. Pokud jsou vykopané, pak stromy ponesou ovoce. Dále jsem narazil na loviště plné korálů a perel. Musím vzít ty cennosti, a dozna ulgi. Pak jsem zabloudil do města, vládl mladý vládce. Trápilo ji neznámé trápení, Manželství ji může vyléčit.
-A ty sis ji nevzal? – zeptal se lev.
– Ne, Já se neoženil.
-A ty ses nedostal z břicha ryb korálů a perel?
– A po co mi to? Čeká mě nebývalé bohatství.
– Oj, hloupý, ty, hloupý! A líný! Chápu, že jsi ten úžasný driakwia* pro mou nemoc.
Snědl lvu Lenii a okamžitě se vzpamatoval.
Lenoši vždy skončí špatně, i v pohádkách.
* Dryakiew – zklidňující mast.