Lazy a carevna
Před staletími, V minulosti v určité zemi vládl car. Jednou svolal astrology a moudré muže a položil jim otázku:
– sdělit, na kterých závisí úspěch rodiny – od muže nebo ženy?
Nikdo se neodvážil odpovědět, pak car nařídil:
– Zmiz mi z očí. Dávám ti čtyřicet dní. Pokud do té doby nevíš, nečekej ode mě nic dobrého.
Třicet devět dní hledali astrologové odpověď na carovu otázku, ale zbytečně. A čtyřicátého s pláčem se potulují po paláci, krutě znepokojený, nic nevymysleli. Potkala je carova mladší dcera.
– Proč tolik pláčeš a kňučíš?? – zeptala se učenců.
S velkým zármutkem jí vyprávěli o své chudobě.
– To pláče nad takovou hloupostí?? – carevna byla překvapená. – Odpověď je velmi jednoduchá.
Mudrci se velmi radovali, když slyšeli tato slova, a přestali plakat.
Následujícího dne je car povolal, Přišla i carevna.
– Tak co mi povíš? – zeptal se car.
Místo mudrců promluvila carevna:
– Prosperita a štěstí rodiny závisí na ženě.
– a jak to víš?? – vykřikl car vztekle.
– vím! – dcera hrdě zvedla hlavu.
– Ne, Nevíš nic. Dokážu ti to! – a car zatleskal rukama. Strážný přiběhl. Car nařídil:
– Jdi a přiveď mi toho nejlínějšího flákače v celé mé říši.
Sluhové se rozprchli po celé říši, aby hledali lenocha. A narazili na trosky, kde žil líný lenoch, že se ani nechtěl otočit ze strany na stranu. Lidé zapomněli, jak se jmenoval, říkali mu jen Leni.
Carovi služebníci přivedli Lenia do paláce, a řekl car své dceři:
– Tady je tvůj manžel. Jdi a žij s ním v jeho kurníku. Ve dne, až ti dojde chleba a umřeš hlady, pochopíš, na kterých závisí úspěch rodiny.
Dcera poslechla a žila v Leniiných troskách. Brzy to zjistila, že manžel byl línější, než mu bylo řečeno. Ale neztrácela čas nadarmo. Všimla si toho, že Leoš má nejraději jablka. Od sousedů si jich půjčila deset. Jedno jablko dala Lenii do úst, druhý vedle jeho ruky, zbytek seřazený. A ona se schovala a začala pozorovat. Uplynulo hodně času, a možná ne moc, když Lazy líně otevřel jedno oko. Všiml si jablka. Snědl je. On kouká, a tady je druhý, hned vedle ruky. Líně si to vzal a taky to snědl. Za třetí se musel natáhnout, a za čtvrté, byl čas se plazit…
Druhý den carevna opět vyprosila deset jablek od svých sousedů a naaranžovala je, avšak zvětšující se vzdálenost mezi nimi. A poslední, desátý, držela v ruce. Leo musel vstát, jíst to jablko. Třetí den byl stejný, ale když Leń líně vstal, sníst desáté jablko, carevna začala prchat. Manžel, kdo ochutnal jablka, běžel za ní. A tak carevna naučila svého manžela Lenii plazit se jako první, pak chodit, a konečně něco kolem udělat.
Jednou do jejich vesnice přijela karavana. Její cesta vedla neobydlenou pouští, kde byla jen jedna studna, ale tenhle byl okouzlen. Pokud byl vodní měch spuštěn – zatáhlo se pouze za provázek, pokud byl muž spuštěn měchem s vínem, láhev byla celá, ale ten muž umíral.
Tulák se dozvěděl o Leniovi a pomyslel si:
„Pokud Leń zemře, nikdo toho nebude litovat". Přišel k němu a zeptal se:
– Nenajal byste mě jako řidiče velbloudů?
Carewna, který o začarované studni nic nevěděl, rozhodla pro svého manžela:
– on souhlasí.
Karavana se rozjela a dorazila k začarované studni.
– Zklameme vás pro vodu – řekl tulák Leniovi.
– pokud je to vyžadováno, pusť to, ale pod podmínkou, že mě svážeš hlavou dolů. chci vidět, co mě tam čeká.
Tulák souhlasil. Lenio byl spuštěn do studny, hlavou dolů. Líný se dívá, a dole sedí Rosa. Na jednom koleni drží žábu, a na ostatních – krásná peri* a dívá se na ně oba. Len Dewu zdvořile pozdravil, a on mu řekne:
– Kdybys mě nepozdravil, Roztrhl bych tě vejpůl a snědl bych tě. Ale teď mi to řekni, co je lepší – peri nebo žába?
– Mhm, jaké je použití peri? – Leń odpovídá. – Žába lépe, je užitečný tvor, požírá hmyz.
Tato odpověď se Devovi líbila.
– Tak si vezmi vodu, kolik chceš.
Líný začal plnit měchy a podávat je jeden po druhém. Když lidé pili, a zvířata, poutníci vytáhli Lenii ze studny, a Dew mu dal na rozloučenou další dva velké granáty.
Poutníci byli velmi překvapeni, že se Leń zázračně zachránil. Ke studni jel další karavan, kdo tudy mířil, kde žila carevna. Lidé z této karavany shromáždili každý deset zlatých a dali je Leni, že bude čerpat vodu i pro ně. Vyhověl jejich žádosti. Dew mu dal znovu dva granáty.
Poslal Leńovi zpět zlato a granáty své ženě, a šel dál.
Carevna měla z tohoto zlata velkou radost, a host se rozhodl ochutnat. Rozbila granát, a v něm – vzácné kameny. Všechny granáty byly plné jiskřivých kamenů. Tyto cennosti prodala carevně, Za vydělané peníze si kupovala zvířata, Země, dýňová semínka, vodní melouny, pšenice a ječmene. Osila pole. Pronajala si šabany**. Přivedla i stavitele, který odstranil starou chatrč a na jejím místě postavil velký dům.
Uplynulo hodně času, a možná ne, a karavana se vrátila. Přivítala carevnu u svého Lenia, ho přivedl do nového domova, vykoupala se, oblečeni do drahých a krásných šatů. A pak mu to řekla, co našla v granátových jablkách a jak s tímto bohatstvím naložila.
Jednoho dne se carevna oblékla, malovala a pozvala otce na návštěvu. Svou dceru nepoznal. A opilý, hostit ho, zeptala se:
– Na kom závisí blaho rodiny?
– To je jasné, od muže – odpověděl car, bez přemýšlení.
Pak dcera vše prozradila. připomněla, jak tvrdě ji potrestal, sňatek s Leniem, největším v říši. A pak řekla o svých nápadech, trpělivost a současný úspěch.
* Peri – pohádková bytost, která chrání lidi před zlými duchy.
** Chaban – pastýř ovcí nebo volů.