Dobrý a zlý
Před staletími, Před těmi starými žil starý muž. Byl velmi chudý, protože kromě své ženy a líného zadku neměl na tomto světě nic. Sbíral dřevo v lese, prodával je na jarmarku a živil se z nich, manželka a osel.
Jednou se brodil pískem, když najednou uviděl dva větry: bílý a černý, která téměř dosáhla oblohy. Chudák přišel blíž, abych se na ně podíval blíže, a tu se bílý vítr mění ve zmiji. Připlazí se k němu bílá zmije a promluví lidským hlasem:
– starý muž! Můžu přepínat, v čem chci. Asi se ze mě stane jehla, a rychle si mě strčil do kapsy. Černá zmije je můj úhlavní nepřítel. Když proletí kolem tebe, vytáhněte jehlu z kapsy, a splním každé tvé přání.
Starý muž souhlasil, že uprchlíkovi pomůže.
– Na bílé zmiji, na černé zmiji, nech mě být jehlou – bílá zmije pronesla kouzlo a okamžitě se proměnila v jehlu.
Stařec ho rychle zvedl a strčil do kapsy. A tady už k němu letí černý vítr, promění se ve zmiji a ptá se:
– Ej, senilní! Byla tady bílá zmije??
– Ne – odpověděl chudák.
– Řekni pravdu, protože to pro tebe bude špatné! – zasyčela výhružně.
Starý muž mávl rukou a řekl, abych se jí zbavil:
– Nevím, co to bylo, z o, pro to, foukal bílý vítr.
Černá zmije se okamžitě proměnila v černý vítr a začala ho pronásledovat.
Starý muž vytáhl jehlu a říká:
– Váš nepřítel už odešel.
Z jehly se opět stala zmije.
– Ó, znát, poptávka, cokoliv chceš.
– Nic nepotřebuji. Nebo možná – ať se dřevo naloží na osla, a nech toho osla jít přede mnou takhle, Nemusel bych na něj spěchat.
– Na bílé zmiji, na černé zmiji, ať se splní starcovo přání! -přikázala bílá zmije.
A vlastně. Dřevo se samo naložilo na osla, a ten vesele a svižně tleskal kopyty klusal domů.
Když vstoupili do města, setkali se s carevnou; seděla v bílých nosítkách* na hřbetě velblouda. Při spatření osla, který klusal a beze spěchu kráčel před svým pánem, carevna nařídila sluhům, aby starého muže zastavili, a promluvila k němu:
– Může být viděn, že tahle věda brala. Říci, senilní, kdo ho vycvičil?
– A kdo jsi ty? – zeptal se chudák.
– Jsem dcera cara – ona odpověděla.
– pokud ano, Neřeknu to. Moje odpověď se ti nebude líbit a necháš mě oběsit.
– Odpovězte beze strachu – řekla carevna.
– dobře. Jestli chceš, vím, že, ten hlad ho to naučil.
Karevna pokračovala, ale vyzvědači se hlásili carovi:
– Vaše dcera mluvila se starým mužem, kdo prodává dřevo.
Car se krutě rozzuřil a nařídil chudáka zajmout. přetáhl
starý do paláce, auto, aniž by se případ zabýval, doporučil:
– Dejte tomuto ničemu dvacet ran bičem a vyžeňte ho z města!
Starcovi mučitelé ho zbili, Chata byla vyhozena do povětří kouřem, a on a stará žena byli vyhnáni z města.
Chudí bloudí pískem, pláčou nad svým krutým osudem, dokud se před nimi neobjeví bílá zmije.
– starý muž, co se ti stalo?
– Car nařídil, abych byl zbit a vyhnán z města. Postav mi palác. Ať je to mramor, a na jeho čtyřech věžích ať kokrhají zlatí kohouti – zeptal se stařec.
– Na bílé zmiji, na černé zmiji, ať se splní starcovo přání, zavelela bílá zmije.
A v poušti vyrostl mramorový palác, a stařec a jeho žena v něm bydleli, velmi se radovat.
Jednou se car vydal na lov a uviděl v písku mramorový palác.
– Jdi a zachyť to, který se odvážil postavit si palác pro sebe bez mého souhlasu, a postav to přede mě. A pokud se tomu brání, přines mi jeho hlavu.
S hrozivým hučením a skřípěním brnění se carovi sluhové přiblížili k mramorovému paláci. V mžiku se před staříkem objeví bílá zmije a ptá se:
– Co s nimi mám dělat?
– Víš to líp – odpověděl.
– Na bílé zmiji, na černé zmiji, se souhlasem starce ať se tito rytíři vrátí zpět do carských komnat.
Jak řekla, tak se to stalo. Carovi sluhové padli dozadu před carovu tvář v jeho císařských komnatách, a velitel stráže žalostně zakňučel:
– Bůh, chránit před takovým nepřítelem! Nebojujte s ním, můj car! Ani jsme ho neviděli, do oto, Co se nám stalo.
– darmožrouti! – rozhněval se car a udeřil velitele stráže pěstmi do zad. A pak se v doprovodu vezíra vydal k mramorovému paláci.
Stařec je viděl kráčet a řekl bílé zmiji:
– Tady je car s vezírem.
– Co s nimi mám dělat? – zeptala se bílá zmije.
– Víš to líp – odpověděl znovu stařec.
– Na bílé zmiji, na černé zmiji, se souhlasem starce ať se car promění v osla, a vezír v hříběti. A nechte je sedmkrát běhat po mramorovém paláci, řvoucí, jako osli.
A car a vezír se v mžiku proměnili v osly a začali řvát po paláci.
Starcova žena v té době pekla chleba. Když kolem ní proběhli osli, stará žena, aniž by věděla, že jde o cara s vezírem, dokonce je udeřila klackem. A osli sedmkrát obešli palác a zastavili se.
– Na bílé zmiji, na černé zmiji, se souhlasem starého muže se staňte sami sebou! -přikázala bílá zmije.
A osli se proměnili ve vezíry a cary.
– Ó ctihodný, bílá zmije! – zeptal se stařec – dejte jim skrovnou potravu a nechte je od nynějška bloudit po zemi, nikde nenašel úkryt, jak to chtěli pro ostatní. Ať to pocítí na vlastní kůži, co je dobré, a jaké zlo.
* vrátím se – krytá podestýlka používaná jako prostředek pohybu, zejména v Indii a Číně.