Tlustý
Kdysi dávno žil muž jménem Kelew. Jednou mu jeho žena dala peníze a říká:
– Půjdete na veletrh, koupíte olej.
Vzal sušeného Kelewa, prázdná tykev*, nasedl na osla a šel na pouť. Koupil olej, se vrací domů, ale byl unavený, rozhodl se odpočívat. Slezl z osla, položil tykev s olejem na zem a začal meditovat, k čemu osla přivázat. Všude kolem bylo prázdno, ne keř, ani trávu, i ten nejmenší. Do oka mu padla tykev, Měl obrovskou radost a přivázal osla ke krku tykve.
"Jak jsem vynalézavý a chytrý" – pomyslel si, když si lehl na zem.
A osel, jako osel, zůstal trochu v klidu, pak zvedl ocas, zařval a jak by nešel dopředu. A tykev se za ním táhne. Kelew ho pronásledoval. Ale osel běží dál a dál. A tykev skáče po kopcích, až najednou prudčeji poskočila a roztříštila se na malinké kousky. Oslík byl úplně v nedohlednu. Co se tam dalo dělat? Kelew šel hledat. Potkal muže a ptá se:
– Neviděl jsi mého osla?
Když s ním bylo řečeno, rozuměl, že má před sebou podivína, a rozhodl se, že si z něj udělá legraci.
– viděl jsem – ona řekla.
– Kde?
– Teď je v paláci, byl vybrán pro každého**.
Bez dlouhého přemýšlení se Kelew vydal do kadiho paláce. Chytil ho, vytáhl ho na ulici a křičel:
– Pojď! Pojďme!
Lidé vidí boj, obklíčili Kelewa a Kadi a zvědavě se ptají :
– Tlustý, kam ho bereš??
– Domů! Je to můj osel. Přivázal jsem ho k tykvi s olejem, a utekl. Tykev se roztříštila, rozlitý olej. Taky ho nemůžu ztratit. – Vyprávěl Kelewovi svůj příběh a znovu zavolal na omráčeného kadiho: – Ach ne, pospěš si!
Kadi nevěděl, co dělat. Lidé se smáli, a Kelew ho řídil. "Radši ho vykup" – pomyslel si a zaplatil za osla, olej a tykev.
Vzal Kelewovi peníze a šel domů. Ale jeden z Kadiho důvěrníků promarnil peníze:
– Tenhle blázen by dostal tolik peněz? Ne, musíte je odtamtud nějak dostat.
Předjel Kelewa, seděl na silnici a jí meloun, a druhého položil vedle sebe. Kelew měl žízeň, snědl kousek melounu.
– Chutný – ona řekla.
– A ta druhá je ještě chutnější – říká podvodník. – V něm, navíc, hříbě stále roste.
– Kolik stojí tento meloun? – ptá se Kelew.
– Stejný, co s oslem.
„Jak ziskový obchod – pomyslel si Kelew. – Budu jíst chutné a sladké, a přivedu domů koně místo osla“.
Koupil meloun, a podvodník mu radí v cestě:
– Nerozřezávejte to, dokud nepřijdeš domů, protože tvé hříbě uteče.
Opatrně nese meloun Kelew, jako džbán plný vody, dokud nezakopl. Meloun mu vypadl z rukou, dopadl na zem a rozbil se. Přímo tam spal králík. Probudilo ho praskání melounu a zajíc v nohách.
"Koneckonců, moje hříbě utíká" – pomyslel si Kelew.
Povzdechl si, povzdechl si a vydal se domů. Jeho žena ho viděla a zeptala se:
– Kde je olej?
Kelew na to:
– Hloupá žena, Moje hříbě uteklo, a máš olej v hlavě.
A vyprávěl celý příběh. Manželka poslouchala, přikývla a řekla:
– Ten osud mě také svedl dohromady s takovým bláznem.
* Sušené, jako nádoba se používá prázdná tykev, kde je olej skladován.
** Kadi – muslimský soudce.