Chudý a chamtivý obchodník
Před dávnou dobou, Žil jednou jeden kupec. Jednou k sobě zavolal chudáka a řekl:
– Chci jít do Khiva* pro nějaké prodejné věci. Jestli mi chceš pomoct, pak tě vezmu s sebou. Nebudeš se ohlížet, jak zbohatneš.
– souhlasím – odpověděl chudák. – Ale jaký plat dostanu za svou službu?
– Být v klidu, neublížím ti. Teď jdi, dostat se na cestu.
Nebo chudákovi trvá dlouho, než se sestaví? Odešli
na výlet další den. Chodili, šli, dokud se neunavili. Posadili se u silnice, trochu jíst. Chudák si vezme jídlo, a obchodník svou krabičku neotevře.
– Pomoz si sám – říká chudák.
A další den byl stejný, a ten třetí taky. Dokud chudákovi nedošly zásoby. Viděl obchodníka, že ve váčku chudáka prázdnoty, Pak otevřel svou malou hruď a začal jíst.
Jedl a mluvil:
– Pojďme!
– Halenka**, Došlo mi jídlo – říká chudák – a cesta před námi je dlouhá. A v pohodě. Bude lépe, až se vrátím domů.
– Jak myslíš – odpověděl obchodník. – Nemůžu tě nakrmit, protože nevím, stačí mi to.
Hladový chudák se vrátil domů, a obchodník šel svou cestou.
Večer se počasí zhoršilo, napadl těžký sníh. Chudák se zahřívá chůzí, a žaludek je prázdný. Najednou vypadá, a tady je před ním něco černého. Přichází blíž – věž. A uvnitř vedou schody nahoru. Rozhodl se strávit noc v této věži. Tak jako tak – střechu nad hlavou. A tady chceš jíst. Spánek nepřichází. Najednou slyší, blízko křupe sníh. Chudák dorazil, nedýchá. A tady přichází liška. Posadila se do rohu. Sníh znovu křupal a objevil se šakal, posadil se vedle lišky. Pak přišel vlk, a po něm – levý. Zvířata byla rozptýlena dole, a chudí nad nimi, pod střechou.
Lev zívl a promluvil:
– Když nás osud svedl dohromady, a že by bylo veselejší vydržet toto špatné počasí, pojďme mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.
Zvířata souhlasila. Jako první promluvila liška.
– Jakmile začne sněžit, vždy se ukrýváme v této věži. Zítra vyjde slunce, obloha se vyjasní a každý půjde svou cestou. A zůstanu tady znovu. U zdi této věže žije krysa. Když přestane padat sníh, vyčistí vchod do norky a rozloží kolem něj zlaté mince. Hrozně ráda se dívám, jak se zlato třpytí. Kdybych byl člověk, Určitě bych je bral.
Na řadě je vlk.
– Nedaleko odtud – on začal – pastýř s pomocníkem už rok po sobě pasou stádo ovcí. Počet ovcí se nesnižuje, ale nezvyšuje se. Nesnižuje se, protože mě pastevecký černý pes nepustí k sobě. Ale ovce nepřicházejí, neboť prokletý černý pes jich sežere víc než deset vlků.
– Přátelé – začal šakal svůj příběh – co jako co, ale na světě je mnoho nemocí, ale na všechno existuje lék. Majitel ovcí, mluvil vlk, má jen jednoho syna. Bolí ho klouby. Kdybych byl člověk, Zabil bych černého psa. Chlapce stačí zabalit do ještě kuřáckého, kůže, která byla právě sloupnuta z tohoto psa, a nemocní se hned uzdraví. Ale nikdo o tom neví. Tomuto farmáři kradu každou noc slepici, a já si toho ve své bídě ani nevšimnu.
Nakonec lev promluvil.
– Za vesnicí, kde bydlí nemocný chlapec, mezi starými ruinami je vyvýšenina. Pod ním je pohřbeno pět obrovských džbánů, naplněný až po okraj zlatem. Vím o tom už dlouho, ale proč potřebuji zlato?, protože nejsem člověk.
Chudák naslouchal řeči zvířat a žasl.
Druhý den se vyjasnilo, zvířata utekla, a chudák rozhodl:
– Nechte tam, zkontroluji, co byla pravda v těch pozdních nočních příbězích, a co si představuji.
Přešel ke krysí díře, a tady se hrstka zlata třpytí a třpytí na slunci. Chudák sebral zlato a vydal se hledat stádo ovcí.
Šel dlouho, a možná krátce, když viděl ovce, pastýř s pastýřem, a černý pes se na něj vrhl. Zahnal pasteveckého psa a vyzval poutníka, aby zůstal.
– Čí je to stádo?? – zeptal se chudák.
– náš příběh.
– Psa prodáte?
– Jestli se domluvíme. Ovčák vedle má spoustu štěňat.
– Kolik za něj chceš?
– Deset zlatých mincí – řekl pastýř.
Chudák počítal své mince, měl patnáct. Všechny je dal pastýři, dal černému psovi na krk provázek a povídá:
– Nyní se vaše stádo rozroste.
A řekl všechno, co slyšel od vlka. Pastýř se zaradoval, a chudák se svým psem odešel do Baia, majitel hejna.
Pozval poutníka k sobě domů, krmena, vypil čaj. Chudák jedl a mluví:
– Halenka, Přinesl jsem ti černého psa. Jeho kůže uzdraví vašeho jediného syna.
– Poutníci, uzdrav mé dítě, a dám ti všechno, cokoliv chceš.
Ubohého chlapce vyléčil, drží slovo:
– mluvit, čím tě odměnit, nic neodmítnu.
– pokud ano, nechte staré ruiny oplotit a vraťte mi to místo.
Baj přání chudáka splnil. A přivedl svou rodinu, vykopal džbány a žilo se jim dobře. Dal chudákovi zlato, podporoval potřebné.
A obchodník, který se k němu kdysi tak špatně choval, dorazil do Chiwy, koupil velblouda, naložil mu mrkev a cibuli a vydal se na zpáteční cestu. Velbloud byl ale ukraden. Majitelé zvířete kupce dohnali, surově ho bili, a rozházeli zboží po stepi. A podvodník se dopotácel domů, sotva vleče nohy.
* Klec – město v uzbecké SSR ležící na řece Amudarja.
** Kouzlo – bohatý chovatel dobytka ve střední Asii.